Budoucnost a škálování
Růst počtu týmů v prvních ročnících ukazuje, že formát soutěže dává smysl a rezonuje. Zároveň se v posledních letech blížíme hranici, kde se ale začínají projevovat organizační, hodnoticí a pedagogické limity TdA systému. Pojďme si je zmapovat a připravit se na teoretickou budoucnost.
Limity
Nominační kolo je z velké části technicky škálovatelné. Automatické testy, infrastruktura a deployment umožňují obsloužit výrazně větší množství týmů, než kolik jich dnes soutěží.
To ale neznamená, že stejným způsobem škáluje i vzdělávací hodnota soutěže.
Formativní zpětná vazba, smysluplné manuální hodnocení a konzistence mezi hodnotiteli jsou činnosti, které mají přirozený lidský limit. To, že dokážeme spustit stovky aplikací, ještě neznamená, že je dokážeme kvalitně hodnotit.
Hodnocení není mechanická činnost. Je kognitivně náročné, vyžaduje velkou míru soustředění, odborný kontext a didaktický přesah ze strany hodnotitelů. Jakmile je na jednoho hodnotitele kladen nepřiměřený objem práce, přestane fungovat:
- konzistence hodnocení (tím pádem i )
- a kvalita a čitelnost zpětné vazby.
Přidání dalších lidí tento problém samo o sobě neřeší – hodnotitelé potřebují zaškolit, zkalibrovat se a vytvořit si společný hodnotící rámec. Škálování hodnocení proto není jen otázka kapacity, ale i architektury celého TdA.
Možné cesty škálování
Milý nástupče, pojďme se spolu podívat na některé možnosti, jak TdA může být v budoucnu škálováno. A pojďme u toho objektivně zvážit výhody i nevýhody.
Geografický růst a jeho důsledky
České prostředí má přirozený strop – daný velikostí škol, kapacitami organizátorů i povědomím o soutěži. To nám dokazují poměrně stabilní počty účastníků v našich dalších soutěžích. Mezinárodní rozšíření je proto logickým směrem pro budoucí škálování.
Bez lidí to nejde
Klíčové je si uvědomit, že kritickým faktorem nejsou účastníci, ale lokální organizátoři – hodnotitelé a klienti. Bez nich nelze udržet kvalitu žádné části soutěže.
TdA jako vzdělávací rámec ve školství
Jedním z dlouhodobých cílů, které jsme při designování TdA měli, je využití soutěže jako doprovodného rámce výuky. Jednorázové soutěže ze své podstaty budou vždy cílit na nadšené, soutěživé a talentované. Projektová práce s reálným zadáním a klientem má ale vysoký vzdělávací potenciál i pro méně zdatné žáky.
To ale samo o sobě školám nestačí.
Jak propojit TdA s výukou?
Další otevřená otázka do budoucna! Po konzultacích s mnoha doprovázejícími učiteli, kteří se s námi potkali na GRF, vyplývá poměrně jasná představa toho, co je potřeba udělat, aby bylo možné TdA smysluplně zapojit do výuky:
- strukturované didaktické materiály (představ si pod tím například takovýto materiál, který vzniknul k podpoře učitelů při výuce AI),
- metodickou podporu učitelům,
- jasně definované přínosy pro žáky, vzdělávací cíle.
Nejde o systémovou reformu školství, ale o nabídku nástroje, který může – při správném uchopení – výuku obohatit.
Závěrečná poznámka
Budoucnost Tour de App není primárně otázkou počtu týmů. Je otázkou toho, zda dokážeme růst bez ztráty férovosti, vzdělávací hodnoty a smysluplné zpětné vazby.
Omlouvám se, že pro tebe v této kapitole nemám odpovědi na všechny budoucí problémy. Ale díky tomu, že jsi zde, ti můžu ukázat, že si jejich existence uvědomujeme – a že s nimi počítáme dřív, než bude pozdě.